#9 – ZA HRANICEMI NAŠICH LIMITŮ

CESTA K CERTIFIKÁTU – #9 – ZA HRANICEMI NAŠICH LIMITŮ

HRANICE NAŠICH LIMITŮ

Nevím, neumím, nemůžu, nedokážu, protože… Až jednou… Tohle musím pořádně naplánovat, to nejde jen tak…

Naše mysl nás dokáže neskutenčně oklamat a my jí věříme. „Je to přece MOJE mysl, ne? TAK TO VÍM 100%“. No, tak to jsem si myslela do první zkušenosti s Porozuměním mysli. Od té doby už to nikdy nebyla tak úplně pravda. Naštěstí jsem měla chuť bádat dál, protože to byla právě moje uvědomění, která mi dokazovala, že jsem si některé věci předtím jen myslela a považovala je za pravdu (více o tomto setkání v e-booku Dotek vnitřní moudrosti).

Když se dívám na datum v kalendáři, jsou to přesně 2 roky (květen 2021) a kdybych tehdy připustila, že všechno, co vím je pravda, rozhodně bych nebyla tam, kde jsem dnes – a to je teprve začátek. 

ZA HRANICE NAŠICH LIMITŮ

Jestli chceme prozkoumat náš skutečný potenciál, všimla jsem si, že musíme začít přesně tam, kde je naše hranice – např. mezi silnými a slabými stránkami nebo tam, kde teď máme tlustou čáru, že tudy ne, protože (a spousta argumentů).

Kde si myslíme, že je dnes naše komfortní zóna, tam je ve skutečnosti prostor strachu, obav a jistoty, která se může ze dne na den rozplynout. Zóna, kdy jsme neustále v křeči, abychom o něco zvenčí nepřišli, co nám tuto komfortní zónu drží pohromadě.

Když nebudeme věcem v našich byznysech a životech dávat vědomou stopku, on si nás sám nasměruje tam, kde máme být a nebude nás to ani bolet, když se nebudeme s vesmírem přetahovat (my nejsme ti, kteří mají život pod kontrolou, on je ten, který se směje, když začneme plánovat).

A ano, abych se stala transformativní koučkou, stálo mě to cestou nějaké lidské či partnerské vztahy, práci, peníze do pokusů a omylů, ale dnes jsem šťastně vdaná, je ze mně transformativní koučka a mám kolem sebe přesně ty lidi, které si moje vnitřní já samo přitáhlo, to opravdové vnitřní já, které nemá žádnou masku – platí to i v životě, i v byznyse, i přesto, že jsem si kdysi myslela, jak je to hrozné, co jsem komu… znáte to. Říkám to pořád, my prostě za dva rohy nevidíme, tam dohlédne jen oko vesmírné. Táta vesmír toho ze své perspektivy vidí trochu víc :-), proto důvěřujme procesu.

ZA HRANICEMI NAŠICH LIMITŮ

Už mi došlo, že neomezený potenciál se skrývá za hranicemi našich limitů. Pár příběhů mě právě napadá…

Věděla jsem, že NIKDY NEBUDU DĚLAT KONZULTACE 1:1, protože je to spoustu času, nebude mě to bavit, nechci, aby ta konzultace stála na mě… Houby s octem, to si myslela jen moje hlava… Jedu jeden transformativní rozhovor za druhým a vidím, jak mi klienti a klientky rozkvétají před očima. Taky už vím, že to není o mně.

NIKDY BYCH NA ROZHOVOR NEOSLOVILA NIKOHO, KDO JE DÁL NEŽ JÁ. Když se řekne Jana S. – online podnikatelky ví. Je to skvělá byznys mentorka pro ženy ve službách – lídr, ikona, prostě kapacita v oboru. V její skupině se objevila její vlastní poptávka po konzultaci. Moje vnitřní já volalo: „Jano, já. Můj transformativní byznys rozhovor Vám dokáže ukázat mnohem více, než co právě hledáte“. Pod příspěvkem se začaly hemžit doporučení na kouče, konzultanty, markeťáky a mě to přišlo hloupé, když jsem ještě neměla ani certifikát. 

Jenže pak se něco stalo. Za pár minut jsem měla tranformativní rozhovor s úžasnou ženou, která o svém projektu, který má v hlavě, mluvila s takovou vášní, ale strach ji nepustí ho zrealizovat. A mě v tu chvíli napadlo říct nahlas, ať si posadí svoji malou ustrašenou (její jméno) vedle sebe a udělá, co chce udělat.  No, jak kdybych dostala od vesmíru ránu pánvičkou – „A co takhle ty, Míšo, kdybys vzala svou malou ustrašenou Míšu a napsala té Janě, co?“.

Hned jak jsme skončily, napsala jsem Janě soukromou zprávu – pravdivou (když to zkrátím, že dělám transformativní rozhovory, jsem ve výcviku a na 1.pohled to pro ni možná bude nezajímavé, ale kdyby měla chuť zaexperimentovat, pro mě to bude čest). Ani jsem nedýchala, když jsem dávala odeslat. Přišla odpověď, že mě musí upozornit, že je pro koučky docela oříšek (vzpomněla jsem si na své zkušenosti s koučkami, kdy jsem si myslela, že jsem nekoučovatelná, takže to pro mě nebyla překážka). Napsala jsem, že se necháme překvapit, protože to není tak úplně typický koučink. Přišla odpověď: „OK, pátek v 9.“

Výsledek?

Dostala jsem od Jany referenci.

KOUČKY BYCH NEOSLOVILA VŮBEC, jsou přece všechny dál než já, když já mám certifikát od 1.5.2023. I tady jsem se mýlila. Oslovila jsem svoje kolegy transformativní kouče, abych se jen opět ujistila v tom, že nemám věřit své mysli – a zase to kupodivu klaplo. Více o tom píši v předchozím příspěvku zde: Transformativní rozhovory s kouči. Kdybych uvěřila tomu, že u nich to neplatí, protože už koučové jsou a jsou dál než já a nic pro ně nemám, musela bych připustit, že nejsou lidi, což není už samo o sobě pravda. Teď ke mně chodí koučky samy, obvykle mi řeknou až na konci, že jsou také koučky, ale mě to najednou vůbec nevadí. Nejsme konkurence, já dělám transformativní rozhovory. I koučky mají své své hranice a svůj neodkrytý potenciál – principy platí pro všechny a všude plošně. 

JSEM INTROVERT, ať si mě lidi najdou sami. Někde mluvit? To nedám. Natáčet videa? Všechno zapomenu, raději to napíšu. Nenahrávám živá videa, protože přesně, když se odpočítává 3,2, 1, dostanu tik a nemůžu otevřít oči :-). Je zajímavé, že na Akademii skoro nedám mikrofon z ruky, jak moc chci sdílet své nové vhledy…

NEMOHU, PROTOŽE NEUMÍM ANGLICKY – tohle je asi moje nejbytelnější hranice. Sice jsem z angličtiny maturovala, ale mým hlavním jazykem byla vždycky němčina, kterou dnes nepoužívám vůbec a slovíček asi umím ještě míň, než z celé angličtiny. Dneska mě docela mrzí, že jsem se nevěnovala angličtině víc. Ale dost bylo lítosti. Nemohu si nevšimnout, že kolem mě neustále krouží. V rámci jednoho online programu, kdy jsme si měly zkoušet prodávat své služby mi Katka řekla, že dělá MLM, což mi šlo jedním uchem sem a druhým ven, ale nemohlo mi uniknout, že učí angličtinu, kterou mi vlastně ani nenabízela. Už s ní spolupracuji přibližně půl roku a dnes je i ona moje klientka. Cesty vesmírné jsou nevyzpytatelné.

Na prvním setkání Akademie jsem chtěla obejmout světového kouče Wyna, jako všichni ostatní, ale neudělala jsem to, protože jsem neuměla anglicky a bála jsem se, že na mě bude mluvit. Jako bych snad nemohla říct: „Sory Wyn, aj dont andrstend ingliš sou mač“, to umí i prvňáček (a já samozřejmě taky).

Každopádně jsem se rozhodla, že takovou blbost už nikdy neudělám (ale angličtině jsem se automaticky dál vyhýbala).

V dubnu 2023 byla konference s dánskou koučkou Natashou Swerdloff. Byla dvoudenní. První den pro úzkou skupinu lidí pouze v angličtině, druhý den pro všechny s překladem, ale už s jiným obsahem a křtem knihy.

Shodou okolností jsem si týden předtím povídala s Katkou a ona se mě zeptala, jestli půjdu – úterý ano, pondělí ne. Proč ne? Zeptala se. Kvůli anličtině – a začetla jsem se do té knihy, která se měla křtít. Kdo myslíte, že psal předmluvu? Právě ona. A já začala číst a viděla jen ta klíčová slova – „Neuměla jsem příliš anglicky (vlastně vůbec). Neuvěřitelně mě něco lákalo. Přijela do Anglie. Strávila na akci 2 dny, ve kterých jsem nerozuměla ani slovo.“ Zvedla jsem hlavu a bylo mi jasné, proč se mě ptala. Už jsem neřešila nic a objednala. Ani nedokážu vyjádřit, jak moc jsem jí za tuto zkušenost vděčná.

Tak velký vhled, který jsem si přivezla, který mi umožnil zase vidět o kousek víc i přesto, že to bylo v angličtině, jsem ani nečekala. Dokonce jsem se ptala nahlas, jestli to, co chci posdílet, náhodou nezaznělo, abych si nepřivlastnila, co jsem v tom uviděla. Prý to nezaznělo, takže super. A docela jsem i něčemu rozuměla. 

O pár dní později jsem napsala pod jeden z příspěvků z akce a Martina (manželka našeho mentora Martina) se mě zeptala: Takže v září v Dánsku? A já napsala, že ne (kvůli angličtině, ještě bych se ztratila :-)). Pak mi došlo, o jak moc zážitků přicházím, když neznalost angličtiny vnímám jako limit. Kdyby jel ještě někdo další z naší party, tak proč ne? O to větší motor mě však teď pohání a já hltám anglická videa s titulky, ale spolu s tím nasávám pocit, který je za těmi slovy, kterým není třeba vždy rozumět.

Nemusíme věřit všemu, co si naše mysl myslí, že je pro nás nejlepší, bojí se o to, že ji přestaneme chtít používat, když zjistíme, že je tu ještě jiný prostor, kam chodí správné odpovědi. Pocity ani emoce nepoukazují na to, že bychom měli nebo neměli něco konkrétního udělat. Poukazují jen na to, co si o dané situaci právě teď myslíme.

Pocit 100% vědění, že to máme udělat, je jiný – prostě víme, že máme, nemusíme vědět proč – a můžeme se u toho třeba i bát.

Přesvědčila jsem se, že limity jsou hranicí mezi tím, co si myslíme, že je naše komfortní zóna a toho, kde se nachází skutečná komfortní zóna – zóna našeho nejhlubšího potenciálu, která má teprve tu opravdovou sílu. Je to prostor, kdy máme celý vesmír v zádech a můžeme si sáhnout pro cokoli.

Naštěstí, tam, kde ty vidíš zeď, já vím, že ještě zdaleka není…

Předchozí článek: Druhé offline setkání / Další článek: Třetí offline setkání

Celá kategorie: Cesta k certifikátu